Panà Jitka nutnÄ potÅebuje prachy Napadlo mÄ, že bych mohl udÄlat anketu na téma âJak stát pomáhá sociálnÄ slabýmâ. Vzal jsem kameru a vyrazil pÅed âPracákâ. Myslel jsem si, že vÅ¡e půjde jako po drátkách, protože nezamÄstnaným sleÄnám a ženám se pÅece prachy hodÃ. To byl velký omyl. Stál jsem tam od rána, v té zimÄ, jako pitomec a žádná se mnou nechtÄla udÄlat ani rozhovor. Moje sebevÄdomà pomalu klesalo nÄkam do sklepenà a já ztrácel i tu poslednà nadÄji. Až pozdÄ odpoledne se na mÄ Å¡tÄstà usmálo, protože z ÃÅadu práce vyÅ¡la velmi sympatická padesátiletá panÃ, která byla ochotná alespoÅ pokecat, za pÄtikilo. Protože byla fakt zima, pozval jsem jà dokonÄit rozhovor do nedaleké kavárny. NechtÄlo se mi dlouho chodit kolem horké kaÅ¡e a tak jsem na nà rovnou vybalil, jestli by si se mnou za Å¡est tisÃc nezapÃchala. K mému velkému pÅekvapenà souhlasila, protože nutnÄ potÅebovala penÃze pro svého syna. Jenže se objevil neÄekaný problém a to, kam půjdeme náš oboustrannÄ výhodný âobchodâ zrealizovat. Nakonec jsme skonÄili v blÃzkém office centru, kde jsem jà zaÄal Å¡ukat na chodbÄ. Byl to vÅ¡ak poÅádný adrenalin, protože tam poÅád nÄkdo chodil. Držet kameru, hlÃdat jestli nÄkdo nejde a jeÅ¡tÄ pÅi tom Å¡oustat, tak to byl neskuteÄný masakr. Nebylo to jednoduché, ale nakonec se vÅ¡e povedlo natoÄit. VÄÅÃm, že se vám to bude lÃbit.
