SleÄna Simona Byla sobota odpoledne a podzim si jeÅ¡tÄ ani neuvÄdomil, že by se mÄlo ochladit. Jelikož jsme s Karlem slÃbili, že kamarádovi pomůžeme s pÅÃpravou na menÅ¡Ã veÄÃrek, který se mÄl ten den konat, tak jsme brzy po obÄdÄ vyrazili na cestu. Jak už máme zvykem, pÅibalili jsme kameru. ÅÃkali jsme si, že odchytit nÄjakou stopaÅku na lákadlo typu veÄÃrek, by mohlo fungovat. Po cestÄ jsem uvidÄl feÅ¡nou mladou bloncku, co dÅepÄla v takovém malém parÄÃku u silnice a zkusil jsem to prubnout. SleÄna váhala. Aby taky ne, když pÅed nà zastavà auto s dvÄma kancema a kamerou. Ukecat jà ale ani tak nedalo moc práce. Äekala na autobus a sami vÃte, jak to s dopravou v Äechách o vÃkendech bývá. ObÄas je lepÅ¡Ã risknout jÃzdu s chlÃpnými pány, než zapadat listÃm na autobusový zastávce. Holka byla fajn, Åekla, že se jmenuje Simona a ve mÄstÄ byla na návÅ¡tÄvÄ. Hned jsem jà zaÄal zpracovávat a zvát ji na náš veÄÃrek že jsme nemÄli v plánu Äekat až na veÄer, je vÅ¡em asi jasné. Byla hodnÄ vysmátá a když jsem se jà to Åekl, zmÃnila nÄco o endorfinech. V tu chvÃli jsem se lekl, aby na nás nebyla pÅÃliÅ¡ chytrá s tÄma nakonec nikdy nic nenÃ.
